Památky a Kolín

POKLADY STARÉHO EGYPTA
12. 9. 2014 - 31. 5. 2015
Výstava představuje sbírku arcivévody Josefa Ferdinanda Toskánského v kontextu dějin starověkého Egypta a novodobého zájmu o dějiny starověkého Egypta (především v 2. polovině 19. století). Arcivévoda Josef Ferdinand (1872–1942) byl synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. (1835–1908) a Egypt navštívil v roce 1903. Na svých cestách po zemi na Nilu se seznámil s rakousko-uherským konzulem Vetterem, jenž mu měl darovat svou několik let formovanou sbírku starožitností zahrnující bezmála čtyři stovky unikátních předmětů. Sbírka obsahovala předměty zastupující všechny hlavní objevy učiněné v Egyptě v 2. polovině 19. století, včetně objevu tzv. Královské skrýše v Dér el-Bahrí, nebo objevu pohřbů Moncuových kněží v Hatšepsutině chrámu, Navillových výkopů v Bubastidě a významného objevu celé nekropole v Achmímu. Výstava představuje na 100 unikátních sbírkových předmětů staroegyptské provenience.

Chrám svatého Bartoloměje ... odkaz

Mariánský sloup
Na Karlově náměstí v Kolíně byl jako dík za ukončení velkého moru, který postihl Kolín v r. 1680, byl postaven v r. 1682 morový Mariánský sloup se sochou Panny Marie Immaculáty. V r. 1754 byl sloup doplněn soklem se sochami sv. Gotharda, sv. Floriána, sv. Jana a sv. Pavla. Ke konci 19. stol. v r. 1882 byl sloup doplněn balustrádou s reliéfy českých patronů. Při opravě v r. 1929 bylo sousoší doplněno řetězovým zábradlím, které bylo v r. 2006 při rekonstrukci náměstí odstraněno. Sochy světců byly po r. 1950 odstraněny a umístěny do vznikajícího lapidária barokních soch v Regionálním muzeu za chrámem sv. Bartoloměje. Sochy sv. Jana a sv. Pavla lze vidět před vstupem do Dvořákova muzea Kolínska. V letech 1997-2000 byl sloup doplněn kopiemi soch světců, zhotovených sochařem Josefem Pospíšilem z Kutné Hory.
Klášter kapucínů a kostel Nejsvětější Trojice
U zrodu kláštera kapucínů v Kolíně stálo samotné město, neboť radní se dopisem z 20. října 1660 obrátili na provinciála kapucínského řádu, aby do Kolína vyslal řeholníky na výpomoc při duchovní obnově. Záměr schválil v roce 1621 kardinál Harrach a v roce 1662 i císař Leopold I. Základní kámen k novostavbě konventu však byl položen až v roce 1666, autorem projektu v raně barokním stylu byl řádový stavitel P. Bruno z Českých Budějovic. Ačkoliv stavba byla zcela dokončena v roce 1671, již v roce 1667 bylo alespoň jedno křídlo obýváno. Klášter i s kostelem byl přestavěn v letech 1739–41 a po požáru v roce 1796, který těžce poškodil budovy konventu i přilehlého kostela. Dnešní úprava fasád, která se použitou rustikou, tvarem oken a tvary štítů vymyká řádovým zvyklostem, pochází z přestavby v letech 1908–13. Klášter byl uzavřen v roce 1950 a po adaptaci v letech 1950–53 v něm byl do roku 1990 umístěn internát obchodní akademie. Od roku 1991 slouží jako noviciát jezuitského řádu Milosrdných bratří.

Klášterní kostel Nejsvětější Trojice je jednolodní, prostý, neorientovaný (obrácený k jihu). Dnešní průčelí pochází z přestavby v letech 1908–13, nad původním raně barokním vstupním portálem z roku 1671 se dochovala mnohokrát opravovaná nástěnná malba sv. Trojice z roku 1902, další soudobé malby ve zbylých štukových rámech (pod římsou dva a ve štítu původně s freskou sv. Františka) byly překryty fasádou při opravě po roce 1950.
Interiér kostela je sklenut třemi poli valené klenby, oddělenými pasy. Na střední pole navazují z obou stran postranní kaple, presbytář je zúžen a sklenut také valenou klenbou se styčnými výsečemi. Unikátní a poměrně ojedinělou památkou je výmalba** kostela ve stylu beuronské malířské školy (působící v okruhu benediktýnského kláštera v Praze Na Slovanech) od pražského malíře M. Matouše (1908), doplněná freskami českých patronů od Františka Urbana (1913).
Novobarokní hlavní oltář pochází z roku 1881, ostatní zařízení v pseudobyzantském stylu vyrobila firma bratří Bušků ze Sychrova v letech 1910–14. Ve věžičce nad presbytářem se dochoval zvon z roku 1797, ulitý pražským zvonařem Janem Václavem Kühnerem.
Jednopatrové konventní budovy (stavěné do půdorysu písmene F = František z Assisi) navazují na závěr kostela, který uzavírá takto vzniklý čtvercový rajský dvůr, obklopený přízemním ambitem. Ve východním křídle je velký refektář klenutý valenou klenbou, v jižním křídle je kuchyně a cely mnichů jsou uspořádány v prvním patře. Celková podoba kláštera se plně podřizuje řádovým předpisům, vycházejícím ze vzorového projektu P. Antonia z Pordenone z roku 1603 a v souladu s pravidly kapucínské řehole tak má konvent i kostel velmi skromnou architektonickou dispozici a uměleckou výzdobu.
Veigertovský dům
Karlovo náměstí 8
Rozlehlý měšťanský dům na hlavním kolínském náměstí byl založen ve druhé polovině 13. století. V letech 1494 - 1499 byl jeho majitelem Jakub Krčín st. z Jelčan, děd slavného rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. V první třetině 18. století dům vlastnil městský úředník a pozdější správce radovesnického panství Pavel Samuelis. V této době byla uskutečněna významná barokní přestavba. V letech 1757 - 1858 byl dům majetkem členů zámožné rodiny Veigertovy. Do dnešní pozdně klasicistní podoby byl přestavěn v roce 1863 nákladem obchodníka Josefa Turnaua.
V současnosti je objekt pro veřejnost uzavřen, neboť probíhá jeho rekonstrukce
Regionální muzeum v Kolíně - Červinkovský dům
Dům čp. 27 náleží k nejstarším zachovalým stavebním památkám na území Kolína. Jeho počátky sahají do třetí čtvrtiny 13. století, kdy vzniklo raně gotické obytné jádro. Ve druhé polovině 14. století byl dům rozšířen přístavbou vrcholně gotického mázhauzu, kolem roku 1518 došlo k jeho raně renesanční úpravě pro potřeby městského špitálu. Architektonický vývoj budovy uzavřely pozdně barokní a klasicistní přestavby, uskutečněné po požáru v roce 1796, kdy dům vlastnila rodina Červinkova (v letech 1703 - 1837). Při bombardování Kolína v době druhé světové války byl objekt silně poškozen. V letech 1982 – 1985 prošel náročnou rekonstrukcí, při níž byla rehabilitována jeho původní historická podoba. Od té doby dům užívá Regionální muzeum. Jeho provoz si vyžádal připojení výstavního sálu, stojícího na místě sousedního domu čp. 26, který byl zcela zničen při bombardování města v roce 1945. Červinkovský dům je rodištěm známého malíře Rudolfa Kremličky (1886 – 1932).
Kostnice u chrámu sv.Bartoloměje
Pozoruhodná barokní kostnice postavená v letech 1732–33 podle projektu neznámého architekta, s využitím zdiva raně gotické nárožní bašty městského opevnění. Stavbu ze svých prostředků financoval Antonín Formandl, zvolený za děkana městskou radou v roce 1728. Opravena byla v roce 1768, ale v roce 1796 ji velmi poničil požár. Kostnice potom chátrala až do roku 1849, kdy byla podle dochovaných záznamů na spadnutí. Opět na svůj náklad ji nechal opravit kaplan, a pozdější kolínský děkan, Jan Svoboda. Při opravě v roce 1934 byla nahrazena břidlicová střecha současnou prejzovou, poslední celková oprava proběhla v roce 2000.
Kolínské ghetto
V historickém centru Kolína se dochovala část židovského ghetta se synagogou. Původní židovské ghetto (židovská čtvrť) zahrnuje dnešní ulice Na Hradbách, Karoliny Světlé a vnitřní Zlatá ulička ve středu města. Původně tvořily jednu ulici zvanou Židovská („Plateam Judaeorum“), připomínanou v písemných pramenech již v sedmdesátých letech 14. století.
Nabízíme krátkou procházku historickým kolínským židovským městem v ulicích Karoliny Světlé a Na Hradbách, představujeme nejzajímavější domy, všechny jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých památek České republiky.
Ulice Karolíny Světlé - původně křesťanské domy, které postupně zakupovali bohatí židovští obchodníci.