Max Švabinský

Chaloupka Maxe Švabinského

Expozice je věnovana malíři Maxi Švabinskému a rodině Vejrychových. 

Malíř chaloupku poprvé navštívil roku 1895, kdy přijal pozvání svého budoucího tchána Rudolfa Vejrycha. Zdejší krajina Švabinského inspirovala k vytvoření několika jeho děl (Chudý kraj, U stavu, Dvě matky, Bílá kamélie). 

V usedlosti níže kde hospodařil syn Vejrychvých je průčelí chaloupky ozdobeno sgrafitem nazvané Žnečka od Švabinského. 

Profesor Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, 17. září 1873, Kroměříž – 10. února 1962, Praha) byl český malíř a rytec.

V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919, manželství bylo rozvedeno v roce 1930. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Procházková na řadě grafik, např. Rajská sonáta.

V roce 1931 se s Annou Procházkovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Procházkové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou (1912–2004). Ta se po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti.

Po smrti druhé manželky žil Max Švabinský až do konce svého života v pražské Bubenči a v letních měsících na pražském Chodově.Je pochován na pražském vyšehradském hřbitově.

                                                       celá rodina