Konojedy - zámek a kostel
Ves Konojedy je prvně připomínána v zakládací listině litoměřické kapituly z let 1056-58.
Kostel stojí na okraji skalnaté plošiny se strmým západním srázem. Původně gotický kostel, r. 1699 přestavěn na jednolodní s věží a spojen se špitálem. Současná stavba, pozdně barokní, z let 1747-62, vystavěna jako klášterní, patrně O. Krebsem, podle návrhu W. M. Löhrera. Základní kámen položen 13.5.1752 a kostel byl slavnostně vysvěcen 20.6.1762 biskupem Litoměřickým hrabětem Emanuelem Arnoštem Waldsteinem. W. M. Löhrer zemřel r. 1747.
V kryptě pod hlavním oltářem jsou pochováni oba zakladatelé kláštěra a kostela. V další kryptě řádoví členové Servitů (Konvent Servitů zrušen dne 4.1.1786 dvorním dekretem Josefa II) a projektant kostela W. M. Löhrer.
Před kostelem barokní sochy z poloviny 18. století - na schodech ke vsi Panna Maria a sv. Alžběta, před kostelem sv. Jan Nepomucký, před zámkem sv. Dominik, sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Florian a sv. Antonín Paduánský.
Podle nařízení z dob Josefa II nesměli být J. F. Kristián hrabě Sweerts Špork ani jeho manželka Marie Barbora, hraběnka z Bubna, pohřbeni do rodinné hrobky pod kostelem a byli pohřbeni na hřbitově v Konojedech, založeném roku 1787.
Kostel utrpěl r. 1945 výbuchem munice v blízkém lomu - strop oratoře přilehlé ke kostelu se částečně zřítil, okna i s rámy byly výbuchem vyraženy. Rovněž střecha kostela byla značně poškozena. Oprava střechy nad sakristií a nouzová oprava střechy probíhala na podzim r. 1955, prováděla ji Chrámová služba Praha, pobočka Osek.
Zámek ze 14. století, tvrz vladyků z Konojed - v erbu pták. První zpráva o tvrzi je z r. 1451.
František Karel Sweerts zde roku 1746 založil novou budovu kláštera. Klášter byl však již v roce 1786 zrušen Josefem II. Syn zakladatele kláštera, Jan Kristián Sweerts budovu kláštera odkoupil a přestavěl ji na zámek, který stojí dodnes.
V této době byl také původní renasanční zámek zbořen.
Jedná se o rozsáhlou stavbu, čtyřkřídlou budovu v pozdně barokním slohu se dvorem. Na západním průčelí je osový rizalit (vystupující část) s trojúhelníkovitým štítem. Před ním, v 18. století dodatečně přistavěný, arkádový podjezd s vázami na zábradlí Během let 1802 až 1819 se zde vystřídali tři majitelé a roku 1819 kupuje zámek ve veřejné dražbě bývalý úštěcký lékárník Ignác Miller za 178 000 zlatých a věnuje ho jeho dceři. Po její smrti r. 1882 držel panství Josef Mayer, od něhož kupují zámek Delhaesové, jež ho vlastní až do roku 1945 kdy jim byl zámek zkonfiskován. Po roce 1948 byl zámek v Konojedech v rukou československé armády, která zde zřídila archiv. Během komunistické éry došlo k rozkradení depozitáře a k neodborným stavebním úpravám a v současnosti je v soukromém vlastnictví.
Patrová stavba o čtyřech křídlech kolem čtvercového dvora, na třech nárožích rizality, v ose západního průčelí trojúhelníkový štítek a novější klenutý podjezd z konce 18. století, s vázami a sochami na kamenném zábradlí balkónu. Se zámkem kostel spojen patrovou krytou chodbou, dnes zazděno.
Současnost:
Citace : "Doposud jsem investoval okolo 24 milionů korun. Částečně mi však přispělo ministerstvo kultury a Ústecký kraj, kterým bych za to rád poděkoval. Celková částka, kterou jsem doposud od obou institucí obdržel, dosáhla přibližně deseti milionů. Počítám však s ještě nejméně dvojnásobnou investicí do rekonstrukce celého objektu,“ informoval vlastník objektu Vladimír Přibyl.
Do svého vlastnictví se rozhodl zahrnout také pozdně barokní kostel z roku 1752, který k objektu původně patřil. Odkoupil jej od litoměřické diecéze, v současné době provádí nezbytné úpravy pro jeho záchranu. „Na kostele je zásadní problém statika. Statik který památku navštívil, nařídil okamžitý zákaz vstupu do kostela,“ upozornil majitel.
Ve hře má majitel hned několik typů možného využití historického objektu. „Uvažujeme o tom, že by zámek mohl být upraven na školící středisko, domov pro seniory, nebo na zařízení zaměřené na relaxační a lázeňské účely,“ vysvětluje Přibyl. O tom, co z konojedského zámku nakonec bude chce majitel rozhodnout v první polovině roku 2013.