informace Vřísek
21.08.2017 16:39
Zámeček Vřísek
stojí nedaleko obcí Zahrádky u České Lípy a Holany, na Žižkově vrchu. Původní hrad ze 14. století byl kolem roku 1570 přestavěn na renesanční zámeček.
Nechal ho přebudovat Jan z Vartemberka jako lovecký zámeček s kamennou válcovou věží. Leží uvnitř ohrazené obory, ve které roste několik památných dubů. Dříve se v oboře chovali jeleni, daňci a další zvěř. Nedaleko byla i bažantnice. V současné době je zámeček veřejnosti nepřístupný.
Místo, kde se zámeček nachází, získalo název Žižkův vrch proto, že husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova měl prý v nedalekých Holanech bratra, katolického faráře. Toho údajně zajal a nechal v hladomorně umořit hladem.
V hladomorně jsou dochovány vyryté postavy a nápisy s dosud neznámým datováním. Nedaleko zámku pak stávala osada Schischkenberg, s jistotou doložena ještě k roku 1930 jako část obce Šváby. Později je Chytilem uváděna jako samota s názvem Vřísek.
Renesanční lovecký zámek z 16. stol. na pískovcové vyvýšenině v oboře nedaleko Holan. Podle starší literatury mu předcházel malý hrad ze 14. stol., což však archeologický průzkum nepotvrdil. Označení Vřísek je mylné, ve skutečnosti se vztahuje k hradu na okraji obce Drchlava. Nesprávné označení použil pro lokalitu F.A. Heber r. 1845 a přejali ho i pozdější autoři včetně A. Sedláčka. Podle J. Panáčka a Fr. Gabriela je správné označení tohoto zámku Vítkovec (dříve mylně používané pro Milčany), což však není zcela jisté.
Zámek je dnes zpustlý, nachází se uvnitř ohrazené obory s několika památnými duby (největší s obvodem kmene přes 8 metrů) a s mufloní a vysokou zvěří.
Zámeček využili Filmaři jako kulisu při natočení pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci.
Obora Vřísek dnes slouží k chovu dvou nepůvodních druhů lovné zveře, dovezených ze Středomoří – muflonů a koz bezoárových. Zatímco mufloni jsou všeobecně známým a zdomácnělým druhem, kozy bezoárové byly do Česka přivezeny až roku 1953, patrně z Kréty. Když se neosvědčily na stráních Pálavy, kde citelně poškozovaly vegetaci, začaly být v roce 1994 přemísťovány do obory Vřísek. Zde se dále rozmnožují a počítá se s konečným normovaným stavem kolem 40 jedinců. Koza Bezoárová (Capra aegagrus) je ve své domovině (od Středomoří po Indii) ohroženým druhem, podle Bernské konvence přísně chráněným. Z tohoto důvodu by její chov mohl mít určitý význam, kdyby však nebyla prokřížena s kozou domácí. A tak je chov kozy bezoárové ve Vřísku pouhou zajímavostí, ukázkou již zdomácnělého předka kozy domácí. Není také bez zajímavosti, že její čpavé maso je prakticky nevyužitelné
Obora Vřísek dnes slouží k chovu dvou nepůvodních druhů lovné zveře, dovezených ze Středomoří – muflonů a koz bezoárových. Zatímco mufloni jsou všeobecně známým a zdomácnělým druhem, kozy bezoárové byly do Česka přivezeny až roku 1953, patrně z Kréty. Když se neosvědčily na stráních Pálavy, kde citelně poškozovaly vegetaci, začaly být v roce 1994 přemísťovány do obory Vřísek. Zde se dále rozmnožují a počítá se s konečným normovaným stavem kolem 40 jedinců. Koza Bezoárová (Capra aegagrus) je ve své domovině (od Středomoří po Indii) ohroženým druhem, podle Bernské konvence přísně chráněným. Z tohoto důvodu by její chov mohl mít určitý význam, kdyby však nebyla prokřížena s kozou domácí. A tak je chov kozy bezoárové ve Vřísku pouhou zajímavostí, ukázkou již zdomácnělého předka kozy domácí. Není také bez zajímavosti, že její čpavé maso je prakticky nevyužitelné
Kostel sv.Barbory GPS: 50°37'30.64"N 14°31'47.15"E , 260 m nad mořem
Nejstarší zprávou o existenci fary v Mnichově je zachovalý rejstřík papežských desátků z roku 1352. Dnešní barokní stavba má renesanční původ, který je datován do roku 1550. V souvislosti se zachovalým letopočtem na zdi kolem areálu kostela, hřbitova a zvonice je však možný i rok výstavby 1582. Archeologický průzkum lokality provedený roku 1976 odhalil gotické základy zvonice z druhé poloviny 15. století a keramiku dosvědčující osídlení plošiny až z roku 1319. Je též známo, že pod kostelem se v letech 1584 až 1792 rozléval Mnichovský rybník. Část stavby kostela pochází z roku 1588, zbytek byl přestavěn.
Dnešní barokní stavba má renesanční původ a celý kostelní areál včetně zdí, hřbitova, zvonice, schodiště a soch svatého Judy a Tadeáše, je od roku 1958 chráněnou kulturní památkou. V kostele je také hrobka rodu Kouniců.
Kounicové (též Kaunicové či Kaunitzové) byli starý česko-moravský rytířský a později panský šlechtický rod. Poprvé jsou doloženi ve 12. století. Odkaz na informaci o rodu Kouniců : Kounicové
Česká větev
Oldřichův starší syn Bedřich založil českou větev rodu. Účastnil se však českého stavovského povstání a o svůj majetek přišel. Císařskou přízeň pak opětně získal jeho syn Rudolf z Kounic (1617–1664), který si vzal za manželku jedinou dceru vévody Albrechta z Valdštejna Marii Alžbětu. Ta ovšem z obrovského panství svého otce dostala jen statky Českou Lípu a Nový Zámek. Roku 1664 získali jejich potomci říšský hraběcí titul (Reichsgraf) a roku 1700 i jeho potvrzení pro české země. Česká větev zdědila roku 1848 statky moravské větve, která tehdy vymřela.
Vdova po Václavovi z Vartenberka (viz rod šlechtické rodiny Vartenberkové) Kateřina sídlila do své smrti roku 1552 na hradě Vítkovci u 3 km vzdálených Holan. Roku 1547 se rozhodla pro svého syna Jana postavit nové sídlo svého rozsáhlého panství v Zahrádkách. Zámek byl stavěn u Robečského potoka na místě, kde o 200 let dříve stávala tvrz. Nazývala ho původně Nový Vítkovec a dostavěla jej se synem roku 1550. Zemřela o dva roky později, když stačila předtím své panství rozšířit dalšími nákupy. Nové sídlo bylo pojmenováno Nový zámek a celé území pak mnoho dalších let Novozámeckým zbožím, panstvím.