Informace Větruše-Vaňov

Zámek Větruše
je známý díky své restauraci a vyhlídkové věži
Nemá příliš pestrou minulost. Pověst říká, že Labohoř vystavěl roku 826 k ochraně proti nepřátelům hrad, který pojmenoval Wittrusch na počest své manželky. Ten však později vyhořel. Zapomnělo se na něj a jeho zbytky zůstávaly skryty až do 19. století.
Tehdy, konkrétně roku 1839, hledal Johann Thomas, tehdejší nájemce domu, pramen pro studnu. Odkryl přitom základové stěny hradu. Rozhodl se tedy zkrášlit okolí vybudováním vyhlídkové restaurace. Ta byla dokončena roku 1847 a dostala jméno Ferdinandova. Na počest císaře Ferdinanda Dobrotivého.

Soudný vrch (300 m n. m.)
je téměř holý čedičový vrch v Českém středohoří, jenž se nachází prakticky na okraji města Ústí nad Labem nedaleko od vrchu Větruše (386 m) nad soutokem Labe s řekou Bílinou. Oba vrchy dohromady tvoří tzv. Labské vrchy. Nachází se zde Humboldtova vyhlídka, což je místo krásného výhledu. Z vrcholu hory se nabízí krásné výhledy do obou údolí, tedy jak do hlavního údolí Labe, tak do vedlejšího údolí řeky Bíliny. Tato místa proslavil známý německý přírodovědec, badatel a cestovatel Alexander von Humboldt, po němž je zde pojmenován nejen výše zmíněný vyhlídkový bod, ale i jedna z bočních roklí vedoucích k řece Labi.
Popraviště na Soudném vrchu
bylo téměř nepoužívané.„Ústí nemělo ani svého kata, město si ho muselo půjčovat odjinud,“ řekl Kaiser. Ve zlaté éře poprav mělo Ústí prý asi tisíc obyvatel, takže zde moc lumpů nebylo.
V ústeckých dějinách „uvízl“ jen jeden z kuriózních soudních případů. Tím byl proces se „zaklínači ďábla“ v roce 1771.
Ti se ke svým obřadům scházeli na Mariánské skále. Měli štěstí, že na konci 18. století již nebylo zvykem upalování, a tak se vše odbylo několikaměsíčními tresty nucených prací a udělením peněžitých pokut.
„Byl–li někdo odsouzen k smrti, vedli ho přes město, skrz Bílinskou bránu, Ostrov a kolem dnešní Větruše na asi čtyři sta metrů vzdálené popravčí místo,“ řekl dříve k Ostrovu ústecký historik Václav Houfek.
Vaňovský vodopád
na Podlešínském potoce je jednen z nejvyšších a také nejznámější vodopád Českého středohoří. Uvádí se výška 12 metrů.
Méně známý je však horní Vaňovský vodopád, který je vysoký zhruba 8 metrů a nachází se nad hlavním Vaňovským vodopádem. Oba vodopády odděluje zhruba 25 metrů dlouhá rovina s dalším dva metry vysokým kaskádovitým vodopádem.
Horní vodopád je těžko přístupný. Nejlépe se k němu dostanete, když obejdete (nebo spíš oblezete) stěnu hlavního vodopádu severní stranou. Je nutné dbát maximální opatrnosti a často si dopomoci rukama.
Vrkoč
je vynikající ukázkou sloupcové odlučnosti čediče. Jedinečná, vějířovitá orientace sloupů čediče je dána působením ochlazovacích ploch v době tuhnutí.Magma se vylilo v puklině a pak púsobením Labe se odplavila zemina a zůstaly sloupy, orientované kolmo k ploše tuhnutí.
Část Vrkoče byla v 19. století odtěžena. Vytěžený kámen byl převážně použit na probíhající stavbu železniční trati. a to že nebyl Vrkoč zcela odtěžen vděčíme mimo jiné i slavnému geologovi J.E. Hibschovi, který se této lokalitě s úsilím sobě vlastním věnoval. Kříž umístěný na vrcholu skalního hřbetu je rovněž novodobého původu. Ten byl vztyčen V roce 2007 a to na místě údajného staršího kříže připomínajícího zde smrtelnou nehodu jistého chlapce.
50°37'53.655"N, 14°2'52.623"E