Informace Romanka
15.05.2017 10:40
Romanka
Vystoupáte na architektonicky velmi zajímavou multifunkční věž otevřenou 28.března 2003, sloužící zároveň třem mobilním operátorům, vysokou 50 m. Hlavní ocelový tubus je obehnán kovovou konstrukcí a ta je obložena dřevem. Po zdolání 116 schodů užasnete z výšky 26 m nad výhledem na Polabí, Prahu, Jizerské hory, Krkonoše i České Středohoří. Věž byla pokřtěna jménem Romanka, podle malé dívky, která si svým neutuchajícím zájmem o průběh stavby získala srdce montérů.
Oskořínek
Oskořínek je vesnicí jednou z nejstarších na Nymbursku, protože již v letech 900-980 se mluví o Vícemilovi z Oskořína, jako zakladateli české vesnice Svinibod, v místech kde dnes stojí Nymburk.
Název obce Oskořínek pochází dle historika Sedláčka od oskoruší (druh jeřábu), který zde v rozsáhlých hájích četně rostl.
První osada byla v místech, kde stojí domy čp. 63 a 65 směrem na Nový Dvůr, kde byla zemanská tvrz. Posledním zemanem na tvrzi v Oskoříně byl r. 1451 Jan z Perkova. V těsném sousedství na protějším návrší byla v 9. století zbudována tvrz Ronov.
Jeřáb oskeruše
(Sorbus domestica), na Slovácku zvaný „oskoruša“ nebo taky „oškoruša“, je mohutný a krajinářsky velmi dekorativní strom z čeledi Rosaceae a patří mezi jeřáby. Je to opadavý listnatý strom, který jako solitér dosahuje výšky okolo 15 m, v lesích až 30 m. Oskeruše rostou v Evropě od Španělska po Turecko a Balkán a na sever zasahují až k německému Lipsku. Nikde ve svém areálu rozšíření nevytváří souvislé porosty a roste roztroušeně ve světlých lesích. Výskyt na Slovácku a celé JV Moravě je okrajem rozšíření. Mnoho krásných, několik století starých stromů, roste ve vinohradech, zahradách a na mezích. Oskeruše je jedním z velmi užitečných stromů, poskytuje nejen potěchu a stín, ale i cenné plody a kvalitní dřevo.
Podle našich odhadů na území Slovácka a celé Moravy není více než 1000 vzrostlých jedinců oskoruší. Ovšem většina stromů, zvláště ve volné krajině je již vysokého stáří a plodných mladých stromů je opravdu málo. Proto na Slovácku vznikla a je pořádána akce „Svátek oskoruší“.
Celkem je však nutné shrnout, že v našich zemích je oskeruše již 450 let dřevinou vzácnou a stále platí, že i dřevinou málo známou. Hlavně díky tomu, že je velmi složité její množení.
Zatímco v Čechách najdeme v současnosti oskeruše pouze v Českém Středohoří, kde se o rozšíření zasloužil prý již Karel IV.
ZOO Chleby : https://www.zoochleby.cz/o-zoo-historie-528/
Romanka
Vystoupáte na architektonicky velmi zajímavou multifunkční věž otevřenou 28.března 2003, sloužící zároveň třem mobilním operátorům, vysokou 50 m. Hlavní ocelový tubus je obehnán kovovou konstrukcí a ta je obložena dřevem. Po zdolání 116 schodů užasnete z výšky 26 m nad výhledem na Polabí, Prahu, Jizerské hory, Krkonoše i České Středohoří. Věž byla pokřtěna jménem Romanka, podle malé dívky, která si svým neutuchajícím zájmem o průběh stavby získala srdce montérů. Na nejvyšší plato ve výšce 26 metrů vede 116 schodů. Rozhledna je viditelná již z dáli a z obce Hrubý Jeseník k ní vede polní cesta dlouhá necelý kilometr. Provoz vyhlídkové části zajišťuje obecní úřad. Výhled je zajímavý tím, že vychází z roviny a siluety jednotlivých kopců i celých pohoří se tak objevují až na vzdáleném obzoru. Při krásném počasí je možné spatřit vrcholky Krkonoš i lesknoucí se vysílač na Ještědu.
Věž je otevřena od dubna do října po domluvě na obecním úřadu v Hrubém Jeseníku.
Oskořínek
je vesnicí jednou z nejstarších na Nymbursku, protože již v letech 900-980 se mluví o Vícemilovi z Oskořína, jako zakladateli české vesnice Svinibod, v místech kde dnes stojí Nymburk.
Název obce Oskořínek pochází dle historika Sedláčka od oskoruší (druh jeřábu), který zde v rozsáhlých hájích četně rostl.
První osada byla v místech, kde stojí domy čp. 63 a 65 směrem na Nový Dvůr, kde byla zemanská tvrz. Posledním zemanem na tvrzi v Oskoříně byl r. 1451 Jan z Perkova. V těsném sousedství na protějším návrší byla v 9. století zbudována tvrz Ronov.
Hrubý Jeseník
je jedna z nejstarších obcí na Nymbursku, původu raně středověkého. První zmínka o Jeseníku je z roku 1088, kdy podle základní listiny vyšehradské kapituly daroval král Vratislav II. téže kapitule poplužní dvůr s kovářem. Do 16. století patřil menším šlechtickým rodům, např. pánům z Adlaru, v 16. století se stal majetkem rodu Křineckých z Ronova. Jesenické zboží bylo tehdy připojeno k novému (dnes již zaniklému) zámku Ronovu. Nově vzniklé panství Ronovské bylo později spojeno s Křineckým. Koncem 17. století byl majetek Křineckých prodán Morzínům, v době pobělohorské se stal nakrátko majetkem Albrechta z Valdštejna.
Obec se původně skládala ze dvou osad, Jeseníku a Jeseníčku, který ležel pod zámkem Ronovem a později splynul s Oskořínkem. Ve 14. století zde byl farní kostel pro Jeseník, Oskořínek, Ronov, Nový Dvůr a Jíkev.
Obec byla téměř úplně zničena za třicetileté války. Po ní spravovali faru nymburští dominikáni. Původní fara byla obnovena v 18. století, přesněji v letech 1793-94. Nová fara je z roku 1900. Stavělo jí pět zedníků a dva pomocníci. Pro zajímavost je nutno uvést, že její stavba trvala pouze jeden rok.
Jeřáb oskeruše
(Sorbus domestica), na Slovácku zvaný „oskoruša“ nebo taky „oškoruša“, je mohutný a krajinářsky velmi dekorativní strom z čeledi Rosaceae a patří mezi jeřáby. Je to opadavý listnatý strom, který jako solitér dosahuje výšky okolo 15 m, v lesích až 30 m. Oskeruše rostou v Evropě od Španělska po Turecko a Balkán a na sever zasahují až k německému Lipsku. Nikde ve svém areálu rozšíření nevytváří souvislé porosty a roste roztroušeně ve světlých lesích. Výskyt na Slovácku a celé JV Moravě je okrajem rozšíření. Mnoho krásných, několik století starých stromů, roste ve vinohradech, zahradách a na mezích. Oskeruše je jedním z velmi užitečných stromů, poskytuje nejen potěchu a stín, ale i cenné plody a kvalitní dřevo.
Podle našich odhadů na území Slovácka a celé Moravy není více než 1000 vzrostlých jedinců oskoruší. Ovšem většina stromů, zvláště ve volné krajině je již vysokého stáří a plodných mladých stromů je opravdu málo. Proto na Slovácku vznikla a je pořádána akce „Svátek oskoruší“.
Celkem je však nutné shrnout, že v našich zemích je oskeruše již 450 let dřevinou vzácnou a stále platí, že i dřevinou málo známou. Hlavně díky tomu, že je velmi složité její množení.
Zatímco v Čechách najdeme v současnosti oskeruše pouze v Českém Středohoří, kde se o rozšíření zasloužil prý již Karel IV.
ZOO Chleby : Odkaz zde !