Informace Kolín-vodárna

Synagoga

Kolínská synagoga je mimo Prahu nejstarší a nejcennější památkou svého druhu na území Čech. Budova synagogy je skryta za domy v ulici Na Hradbách čp.126 a čp.157, který původně sloužil jako triviální židovská škola, postavená v letech 1844-46 na jediné přístupové cestě k synagoze, dnes zde sídlí Městské informační centrum).

První zmínka o kolínské synagoze pochází z roku 1422. Barokní přestavba současné budovy byla ukončena asi roku 1696 a do 19.století byla několikrát přestavována. Zadní část synagogy přiléhá k městské hradbě a její hlavní loď je uzavřena raně barokní lunetovou klenbou s bohatou štukovou výzdobou z doby kolem roku 1700. Při posledních restaurátorských úpravách byly na zdech odhaleny části hebrejských textů. Na bocích synagogy jsou umístěny přístavby, na nichž se v patře nacházely oddělené galerie pro ženy. Cennou součástí synagogy je barokní schránka na svitek Tóry "aron ha kodeš" z roku 1696. 

 

Rozhledna Vodárna Kolín

Jedná se o bývalou vodárenskou věž, která byla upravena na rozhlednu. Vodárenská věž byla postavena v letech 1928 – 30 a její novodobá rekonstrukce proběhla v roce 2014 – 15. Celková výška věže je 45 m, ale návštěvníci se dostanou jen do výšky 36 m.

 

Klášterní kostel Nejsvětější Trojice 

je jednolodní, prostý, neorientovaný (obrácený k jihu). Dnešní průčelí pochází z přestavby v letech 1908–13, nad původním raně barokním vstupním portálem z roku 1671 se dochovala mnohokrát opravovaná nástěnná malba sv. Trojice z roku 1902, další soudobé malby ve zbylých štukových rámech (pod římsou dva a ve štítu původně s freskou sv. Františka) byly překryty fasádou při opravě po roce 1950.

Interiér kostela je sklenut třemi poli valené klenby, oddělenými pasy. Na střední pole navazují z obou stran postranní kaple, presbytář je zúžen a sklenut také valenou klenbou se styčnými výsečemi. Unikátní a poměrně ojedinělou památkou je výmalba** kostela ve stylu beuronské malířské školy (působící v okruhu benediktýnského kláštera v Praze Na Slovanech) od pražského malíře M. Matouše (1908), doplněná freskami českých patronů od Františka Urbana (1913).

Novobarokní hlavní oltář pochází z roku 1881, ostatní zařízení v pseudobyzantském stylu vyrobila firma bratří Bušků ze Sychrova v letech 1910–14. Ve věžičce nad presbytářem se dochoval zvon z roku 1797, ulitý pražským zvonařem Janem Václavem Kühnerem.

Jednopatrové konventní budovy (stavěné do půdorysu písmene F = František z Assisi) navazují na závěr kostela, který uzavírá takto vzniklý čtvercový rajský dvůr, obklopený přízemním ambitem. Ve východním křídle je velký refektář klenutý valenou klenbou, v jižním křídle je kuchyně a cely mnichů jsou uspořádány v prvním patře. Celková podoba kláštera se plně podřizuje řádovým předpisům, vycházejícím ze vzorového projektu P. Antonia z Pordenone z roku 1603 a v souladu s pravidly kapucínské řehole tak má konvent i kostel velmi skromnou architektonickou dispozici a uměleckou výzdobu.(samostatně stojící kamenná schránka ve formě věžičky na Nejsvětější svátost oltářní) z druhé poloviny 14. století z dílny Petra Parléře.

Kolem ochozu presbytáře šest chórových kaplí (od severu k jihu, tj. zleva doprava): 1. Kaple pekařská a mlynářská s rokokovým oltářem sv. Aloise z doby kolem roku 1760 (s mladším oltářním obrazem sv. Aloise z počátku 19. stol.). 2. Kaple sladovnická s neogotickým oltářem Panny Marie lurdské z konce 19. století. V kapli cínová křtitelnice kutnohorského mistra Ondřeje Ptáčka z roku 1495. 3. Kaple řeznická s barokním oltářem sv. Kříže z roku 1737 od litomyšlského řezbáře Jiřího Františka Pacáka (žáka Matyáše Bernarda Brauna). Menší obraz na oltáři je kopií známého chrudimského obrazu sv. Salvátora. 4. Kaple šperlinkovská s barokním oltářem sv. Barbory z roku 1744 od chrudimského řezbáře Ignáce Rohrbacha (s mladším oltářním obrazem sv. Barbory z počátku 19. stol.). Na protější stěně obraz Umučení sv. Bartoloměje z roku 1734 od Petra Brandla. 5. Kaple svatojánská, původně s oltářem sv. Jana Nepomuckého, od roku 1910 se zde nachází rokokový oltář sv. Floriána z roku 1802. 6. Kaple svatováclavská původně s oltářem sv. Václava, od roku 1910 se zde nachází barokní rozvilinový oltář (zdobený tzv. rozvilinou - ornamentem ze spirálovitě stočených rostlinných úponků s listy a květy) Narození Páně, z doby po roce 1700.

V chrámu se nachází pozoruhodný soubor gotických, renesančních a barokních náhrobků. Nejstarší, se symbolem kříže - klíče, bývá datován již před polovinu 13. století (druhotně zazděný do jižní stěny raně gotického trojlodí) a pochází nejspíše z předpokládané starší (předlokační) chrámové stavby na tomto místě; náhrobek ruthardovský ze 14. století (umístěn u stěny jižní části ochozu presbytáře), patřící staré kolínské patricijské rodině Ruthardů, s kterou se později setkáváme v nedaleké Kutné Hoře, kde se její členové stávají významnými nákladníky stříbrných dolů nebo náhrobek Jana Kolovrata Žehrovského z roku 1473 (umístěn u sloupu severní části ochozu presbytáře), člena tzv. mírového poselství krále Jiřího z Poděbrad, vynikajícího svojí nezvyklou silou a zdatností.

V chrámu se nachází křížová cesta (ztvárněná formou dřevěných reliéfů) od Františka Bílka z let 1910–1913.

Zvonice u chrámu sv. Bartoloměje byla vystavěna roku 1504. Do nynější podoby (především ochoz a střecha) byla upravena v roce 1872 podle návrhu architekta Josefa Mockera.

Za presbytářem chrámu barokní kostnice, centrální stavba z roku 1733. Na její severní apsidě pamětní deska obětí moru v roce 1680.

Jihozápadně za chrámem nejstarší kolínská škola (Brandlova ulice čp. 24), dnes objekt Regionálního muzea v Kolíně (památník /pracovna/ J. S. Machara, expozice bitvy u Kolína, depozitáře), prvně zmiňovaná roku 1345, škola zde sídlila až do roku 1600.

Severovýchodně od chrámu „druhá“ kolínská škola (Brandlova ulice čp. 35), dnes archeologické oddělení Regionálního muzea v Kolíně. Budova byla postavena v roce 1612, jižní křídlo přistavěno v roce 1793. Od roku 1913 zde sídlí městské muzeum (od roku 1948 samostatná archeologická expozice, instalovaná na počest archeologa MUDr. Františka Dvořáka).

Budova arciděkanství (Brandlova ulice čp. 25). Vlastní budova z doby kolem roku 1400 (pozdější úpravy). V jižním průčelí zasazena pamětní deska kolínského katolického kněze Hynka z Ronova, upáleného v roce 1421 husity, pravděpodobně z doby po roce 1626 (původně umístěná na Kouřimské bráně). Ve východní stěně socha sv. Judy Tadeáše z poloviny 18. století, socha sv. Víta (původně umístěná na průčelí kostela sv. Víta na Zálabí) z roku 1682 a na přilehlé zdi socha sv. Václava ze 17. století (stávající pravděpodobně před rokem 1682 na náměstí v místech pozdějšího morového sloupu).

Dům čp. 27 (Brandlova ulice čp. 27), dnes historické expozice a výstavní síně Regionálního muzea v Kolíně, je v současné podobě komplexem několika budov. Nejstarší částí je pozdně románský věžový dům (v severní – zadní části), postavený krátce po založení města, k němu přiléhá další raně gotická přístavba z doby kolem roku 1270. Ve 14. století byl přistavěn rozsáhlý rohový mázhaus, který mohl v počátcích sloužit i jako kamenická dílna při parléřovské přestavbě chrámu sv. Bartoloměje. Objekt byl upravován i později, a to především renesančně v 16. stol., kdy byl přistavěn východně jednopatrový domek, a poté i v baroku. Na východní straně přiléhá k celému objektu moderní výstavní sál s atriem, dokončený roku 1985 na místě za války náletem poškozeného domu čp. 26.