Info-trasa Okoř

Zákolany
Obec v údolí Zákolanského potoka prvně doložena r. 1282.
U návsi na rodném domku čs. prezidenta Antonína Zápotockého (1884-1957) pamětní deska, v parku proti němu jeho pomník.
Jižně památné návrší Budeč, v minulosti hradiště kmene Čechů v místech staršího osídlení, v 9.-10. stol. středisko přemyslovské vzdělanosti, opuštěno ve 13. stol.  Pod návrším v místní části Kováry kaplička sv. Isidora z r. 1863. Jihovýchodně přírodní památka Kovárské stráně
Budeč
Památné místo Budeč, zbytky hradiště, tradicí spojovaného s památkou na knížete Václava.
Z písemných pramenů vyplývá, že v 10. století už patřila Budeč k hlavním opěrným bodům Přemyslovců. Někdy mezi roky 895 a 905 zde kníže Spytihněv I. založil rotundu svatého Petra (rozšíření patrocinia o sv. Pavla je doloženo teprve v 16. století). Svatováclavské legendy se zmiňují o tom, že na Budči v mládí pobýval a učil se tu žaltář pozdější kníže Václav
Rotunda, původně zasvěcená pouze sv. Petru, byla postavena z příkazu knížete Spytihněva I. někdy po roce 895. Zdivo mírně nepravidelné kruhové stavby o průměru přes 8 m je z velké části původní. Jde o nejstarší dodnes funkční stavbu na našem území. Hranolová věž na severní straně přibyla někdy ve 2. polovině 12. století. Uvnitř se dochovala kamenná renesanční kazatelna s datem 1585.
V sousedství archeologickým průzkumem odhaleny základy kostelíka Panny Marie, obrysy vyznačeny v terénu.
Budečský hřbitov je místem odpočinku významného pedagoga Karla Slavoje Amerlinga(1807-1884)., historiků Otto Urbana a Václava Davídka, místního sochaře a spisovatele Františka Hnátka z Trněného Újezda.
Kováry
V údolí Zákolanského potoka se rozkládají Kováry. Na návsi stojí kaplička zasvěcená patronu rolníků sv. Isidorovi Madridskému, postavená v roce 1781, v níž se konají příležitostné výstavy.
Jižně od obce se nacházejí Kovárské stráně, které byly pro významné zastoupení teplomilných společenstev s řadou zajímavých a ohrožených druhů, v roce 1987 vyhlášeny jako zvláště chráněné území v kategorii přírodní památka. Tvoří ji dvě uměle vytvořené terasy a přiléhající meze o celkové výměře téměř 2 hektarů.
Romantické okolí Zákolanského potoka lákalo k pobytu a tvorbě žáky známé Mařákovy krajinářské školy - Ant. Slavíčka, Jaroslava Panušku, Otakara Lebedu, kteří měli v Kovárech pronajatý dům. Jejich spolužákem byl i místní akad. malíř Josef Holub.
Historie Kovár se prolíná s dějinami Budče, nejstarší dochovaná písemná zpráva o obci Kováry se uvádí kolem roku 1348, ale předtím spolu se Zákolany přináležely k hradišti Budeč snad od jeho založení a od vztahu k němu se odvíjí jejich jméno - Kováry byly služebnou osadou, jejíž obyvatelé byli povinni dodávat na budečské hradiště kovářské výrobky. V období 1850-1950 nesla osada jméno Kovary, z toho v letech 1869-1890 jen Kovar.
Okoř
Hrad byl vystavěn v údolí mezi poli na malé skalce obtékané Zákolanským potokem v nadmořské výšce 275 m n. m. Svou polohou pod úrovní okolních vrchů je Okoř na českém území výjimkou (srov. také hrad Kost). Podle archeologických výzkumů byl hrad založen ve druhé polovině 13. století.

Odkaz na informaci: zřícenina Okoř
Číčovický kamýk
Přírodní památka Čičovický kamýk byla vyhlášena v roce 1989 a nachází se v okrese Praha-západ, asi 11 km jižně od obce Číčovice. Důvodem ochrany je buližníkový suk, paleontologická lokalita.
Buližník
Silicit je druh usazené křemité horniny pocházející ze starohor (proterozoika) či ze starších prvohor (paleozoika). Buližník je velice tvrdá hornina, která byla používána již od pravěku místo pazourků. Tvrdost je způsobena tím, že je hornina víceméně složena pouze z oxidu křemičitého (SiO2). Je tmavé barvy, což je dáno příměsí grafitu. Její původ je však velice nejezdnoznačný. Vědci se již shodli na období vzniku. To, jakou teorií vznikl, se však dosud neví, existují tři hlavní teorie. První počítá s tím, že vznikla z "gelu"; druhá, že se usazoval oxid křemičitý a kyselina tetrahydrogenkřemičité; a třetí s tím, že hornina původně vznikla jako zcela jiná hornina (např. vápenec) a oxid křemičitý se do ní pomocí fluid (roztoků nasycených různými látkami) dostal až druhotně.
Od nepaměti se používá „obyčejný“ černý kámen buližník. Na kameni se vytvoří zlatá stopa (pruh). Směsi dvou kyselin se tento pruh pokape, respektive potáhne vrstvou použité kyseliny a v závislosti na čase a způsobu mizení se určí ryzost.