Info trasa Dolnižleb
Dolní Žleb – Niedergrund
Poslední osada na levém břehu Labe a poslední železniční stanice na území Čech. Se silnicí na pravém břehu Labe ji spojuje přívoz. Do integrace k Děčínu (1980) samostatná obec, která měla v minulosti i významné správní funkce (celnice, pohraniční finanční stráže). Původně dřevařská ves, spojená s vrchnostenským lesním hospodářstvím (pily), s obchodem dřívím a s těžbou kamene. Rychleji se začala rozvíjet koncem 18. století, aby se stala malým, ale prosperujícím střediskem vorařů, plavců, stavitelů lodí a obchodníků. Po polovině 19. století podnítila hospodářský rozvoj železniční dráha z Prahy do Drážďan (1851; trať v úseku do Podmokel a zastávku v Dolním Žlebu postavily saské státní dráhy, které zajišťovaly provoz až do Podmokel). V roce 1868 bylo nádraží rozšířeno o druhou kolej (nákladní), která umožnila nakládku a vykládku železničních vagonů. V obci vzniklo několik drobnějších průmyslových podniků, jejichž provoz se po druhé světové válce již nepodařilo udržet. Díky malebnému umístění v romantickém přírodním prostředí (kombinace velké řeky, pískovcových stěn s jeskyněmi a rozsáhlých lesních porostů) se obec stala v 19. století jedním z prvních letovisek Českého Švýcarska. Je známa také jako staré horolezecké středisko. Na místě původní kaple (1747) stojí jednolodní kostel s hranolovou věží, zasvěcený N. Trojici (1831). Dochovala se také budova fary s mansardovou střechou (1782), hrázděné domy s podstávkami a několik továrnických vil z přelomu století. V Labi u Dolního Žlebu se nacházely nebezpečné peřeje a skaliska. Protože zde často docházelo k nehodám, bylo obávané místo svěřeno roku 1756 pod ochranu sochy sv. Vojtěcha, patrona země české a ochránce plavců (na nevelké skále přímo u Labe: v řeči plavců ..U svatého“). Památkové chráněna je také socha sv. Anny ve stráni nad železniční tratí a boží muka (snad z r. 1704) poblíž viaduktu. Při cestě z Dolního Žlebu do Maxiček (přes staré rozcestí U buku, kde dříve pokračovala cesta do Saska) se nabízí odbočka k Mlýnskému rybníku, u něhož stál tzv. Královský mlýn s hostincem (dochovány jen nepatrné zbytky zdiva). Název vznikl překladem německého jména Königsmühle, které místo dostalo podle majitele pily Kóniga (zřízena 1828, snad v poloze staré vrchnostenské pily z 16. století).
Čertova Voda (Čirta)
(německy Tschirte nebo Czirta ev. Czerta, Czerda, Tscherda) je osada na břehu Labe na rozhraní dvou katastrálních území, a to k.ú. Prostřední Žleb a k.ú. Dolní Žleb, jejichž společnou hranici tvoří protékající potok nazývaný také Čertova voda (Czertenfloß (r. 1543), Tschirtenbach). Podstatná část osady je součásti městské části Děčín - Prostřední Žleb.
Pojmenování je odvozeno ze slovanského slova čert a vztahovalo se k nebezpečnému úseku na Labi mezi Čertovou Vodou a Dolním Žlebem, kde vystupuje do vrstvy pískovců žulový hřbet, jehož skalní bloky zasahovaly do řečiště. V tomto úseku, německy nazývaném Kutschen (Gotschen), byla ve skalnatém srázu vybudována cesta pro koně vlekoucí čluny proti proudu.
Jména míst v okolí odvozená od slova "čert" jsou mladšího datování. Jsou to: potok Čertova voda (německy Tschirtenbach), Čertův hřbet (německy Lietenkamm), Čertův kámen, Čertův sráz (Čertova stěna) (německy Tschirten Wand (Rand)).