Info-Špilberk

Hrad Špilberk 

byl postaven byl ve 13. století králem Přemyslem Otakarem II. z dynastie Přemyslovců. Ve 14. století sloužil jako sídlo moravských vojenských velitelů. V průběhu staletí se význam a úloha Špilberku podstatně měnily. Z předního královského hradu a sídla moravských markrabat se postupně staly mohutná barokní pevnost, nejtěžší vězení rakouské monarchie – proslulý "žalář národů" – a vojenská kasárna. Dnes je sídlem Muzea města Brna a jedním z nejvýznamnějších brněnských kulturních center. V roce 1962 byl prohlášen národní kulturní památkou.

 

Špilberské kasematy

Kasematy patří ke stavebním kuriozitám hradu Špilberku. Byly vybudovány v roce 1742 v rámci závěrečné etapy přestavby hradu na barokní pevnost, prováděné pod vedením zemského pevnostního inženýra plukovníka Rochepina. Teprve v roce 1783 rozhodl císař Josef II. v rámci reforem rakouského soudnictví a vězeňství o jejich zcela novém poslání. Část špilberské pevnosti byla určena na vězení pro nejtěžší a nejnebezpečnější zločince a převedena pod civilní správu.

 

Špilberk – žalář národů

Stálá expozice v přízemí severního křídla hradu Špilberk, tematicky navazuje na expozici kasemat a seznamuje návštěvníky se Špilberkem jako pověstným žalářem habsburské monarchie, proslulým v 18. a 19. století po celé Evropě. Vedle skutečných zločinců, z nichž je připomenut zejména pověstný loupežník Václav Babinský, věnuje expozice hlavní pozornost osudům vězňů, jejichž jediným proviněním bylo úsilí o změnu politických poměrů, např. sjednocení své země a vytvoření vlastního státu. Připomenuta je zde i tragická doba nacistické okupace, kdy se v letech 1939-1940 stal Špilberk věznicí brněnského gestapa, odkud odcházeli čeští vlastenci do koncentračních táborů, káznic a na popraviště.

 

Barokní lékárna

Původní, pozdně barokní mobiliář lékárny náležel brněnskému řádu alžbětinek. Do základního mobiliáře lékárenské oficíny kláštera patří především repositoria a tára. Repositoria jsou vysoké regály ve spodní části se soustavou zásuvek v několika řadách nad sebou, horní část tvoří otevřené nebo prosklenými dvířky uzavřené police, na kterých jsou pravidelně rozestavěné lékárnické nádoby. Polovině 18. století odpovídá také převážná část drobného inventáře skleněného, fajánsového, dřevěného i cínového nádobí. Autorsky jsou však doloženy pouze cínové stojatky, které jsou signovány. Jejich autorem je brněnský cínař Paul Lang (1708 – 1777). V centru místnosti stojí tára, recepturní stůl, který sloužil ke konečné přípravě léků.