Info Sázavský klášter
24.06.2020 07:30
Sázavský klášter
Třetí nejstarší mužský klášter v Čechách se nachází v místě, kde se na začátku 11. století v jeskyni nad řekou Sázavou usadil poustevník jménem Prokop. Časem kolem sebe shromáždil komunitu poustevníků, která se kolem roku 1032 díky přemyslovským knížatům Oldřichovi a jeho synovi Břetislavovi proměnila v benediktinský klášter.
Zvláštností kláštera bylo po celé 11. století slovanská liturgie. Klášter tak navázal na někdejší dědictví věrozvěstů Velké Moravy sv. Cyrila a sv. Metoděje. Slovanští benediktini v Sázavě vytvořili řadu významných slovanských písemných památek. Klášter proslul i jako místo, kde chudí a nemocní nacházeli zastání a uzdravení. Klášter byl zrušen na konci 18. století a přestavěn na zámek.
Klášter spravuje Národní památkový ústav, klášterní kostel svatého Prokopa a faru užívá místní římskokatolická farnost. V klášteře je expozice historie kláštera a prostor pro kulturní aktivity. Klášter je chráněn jako kulturní památka a v roce 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky.
Popis
Barokní kostel na místě chóru a nedokončená gotická loď
Areál kláštera je rozdělen do dvou přiléhajících ohrazených částí, severní, kde stály první stavby kláštera, a jižní, kde byly od konce 11. století hlavní, postupně přestavované budovy kostela sv. Prokopa (původně Panny Marie a sv. Jana Křtitele), kláštera, fary a hospodářských budov.
V severní části se nachází odkryté základy a nízká část nadzemního zdiva nejstarších budov – kostela sv. Kříže vysvěceného roku 1070. Šlo o terakonchu, tj. centrální, čtvercovou stavbu se čtyřmi apsidami.
Mezi nejvzácnější středověké prostory uvnitř kláštera patří kapitulní síň s gotickými freskami mariánského cyklu z 1. třetiny 14. století, mimo jiné unikátní Sázavská madona, výjev Kristova dětství, na němž matka vede za ruku a kárá malého Ježíše.
Na třech stranách dodnes fungující zvonice je jedna cihla s vytesanou hvězdou. Kdo najde všechny tři, tomu se prý splní přání.
Jeden kilometr severovýchodně od kláštera se nachází údolí zvané Čertova (Prokopova) brázda. Jeho dolní úsek lemuje jednoduchá a prostá křížová cesta, kterou vybudovali po roce 2000 členové řádu svatého Bazila Velkého. Zastavení tvoří dřevěné kříže s připevněným obrázkem.
Svatý Prokop
Prokopovým rodištěm podle Letopisu Mnicha sázavského (záznam z roku 1172) byla malá vesnička Chotouň, hospodářské zázemí tehdy již přemyslovského hradiště Stará Kouřim u Českého Brodu. Prokopova rodina nejspíš pocházela z vrstvy svobodných zemědělců.
Z historických a antropologických bádání se usuzuje o době jeho narození mezi lety 970 až 985.
Světec Prokop Sázavský je duchovní ochránce země České. Žil na přelomu 10. a 11. století nejprve rodinným životem, pak se stal slovanským knězem, následně mnichem, poustevníkem a zakladatelem slovanského benediktinského kláštera v Sázavě. Smrtí dne 25. března 1053 jeho životní pouť neskončila, ale dále působil a působí jako věčný nebeský přímluvce a vzor.
Podle údaje z Neplachovy kroniky a břevnovského rukopisu Kosmovy kroniky se zdá, že to byl rok 1009, kdy Prokop opustil společenství svých břevnovských spolubratří a přišel do Sázavy. Podle nejstarších písemných pramenů se usadil pod klenbou jedné jeskyně nad řekou Sázavou, ze které vyhnal tisíc démonů.
Prokop ve svém životě činil mnoho zázraků, které se ve své podstatě hodně podobají zázrakům, z doby Ježíšovy. První nastal, když Prokop přišel k sázavskému břehu a postavil se čertům. Nebál se jich . Podle Ježíšova vzoru pokládal ctnost za nejlepší nástroj proti pokušení. Brzy čerty ovládl a používal je dokonce i na poli při orání. Zde mělo možná také původ české rčení: „On s ním orá ."Sázavský klášter
Třetí nejstarší mužský klášter v Čechách se nachází v místě, kde se na začátku 11. století v jeskyni nad řekou Sázavou usadil poustevník jménem Prokop. Časem kolem sebe shromáždil komunitu poustevníků, která se kolem roku 1032 díky přemyslovským knížatům Oldřichovi a jeho synovi Břetislavovi proměnila v benediktinský klášter.
Zvláštností kláštera bylo po celé 11. století slovanská liturgie. Klášter tak navázal na někdejší dědictví věrozvěstů Velké Moravy sv. Cyrila a sv. Metoděje. Slovanští benediktini v Sázavě vytvořili řadu významných slovanských písemných památek. Klášter proslul i jako místo, kde chudí a nemocní nacházeli zastání a uzdravení. Klášter byl zrušen na konci 18. století a přestavěn na zámek.
Klášter spravuje Národní památkový ústav, klášterní kostel svatého Prokopa a faru užívá místní římskokatolická farnost. V klášteře je expozice historie kláštera a prostor pro kulturní aktivity. Klášter je chráněn jako kulturní památka a v roce 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky.
Popis
Barokní kostel na místě chóru a nedokončená gotická loď
Areál kláštera je rozdělen do dvou přiléhajících ohrazených částí, severní, kde stály první stavby kláštera, a jižní, kde byly od konce 11. století hlavní, postupně přestavované budovy kostela sv. Prokopa (původně Panny Marie a sv. Jana Křtitele), kláštera, fary a hospodářských budov.
V severní části se nachází odkryté základy a nízká část nadzemního zdiva nejstarších budov – kostela sv. Kříže vysvěceného roku 1070. Šlo o terakonchu, tj. centrální, čtvercovou stavbu se čtyřmi apsidami.
Mezi nejvzácnější středověké prostory uvnitř kláštera patří kapitulní síň s gotickými freskami mariánského cyklu z 1. třetiny 14. století, mimo jiné unikátní Sázavská madona, výjev Kristova dětství, na němž matka vede za ruku a kárá malého Ježíše.
Na třech stranách dodnes fungující zvonice je jedna cihla s vytesanou hvězdou. Kdo najde všechny tři, tomu se prý splní přání.
Jeden kilometr severovýchodně od kláštera se nachází údolí zvané Čertova (Prokopova) brázda. Jeho dolní úsek lemuje jednoduchá a prostá křížová cesta, kterou vybudovali po roce 2000 členové řádu svatého Bazila Velkého. Zastavení tvoří dřevěné kříže s připevněným obrázkem.
Svatý Prokop
Prokopovým rodištěm podle Letopisu Mnicha sázavského (záznam z roku 1172) byla malá vesnička Chotouň, hospodářské zázemí tehdy již přemyslovského hradiště Stará Kouřim u Českého Brodu. Prokopova rodina nejspíš pocházela z vrstvy svobodných zemědělců.
Z historických a antropologických bádání se usuzuje o době jeho narození mezi lety 970 až 985.
Světec Prokop Sázavský je duchovní ochránce země České. Žil na přelomu 10. a 11. století nejprve rodinným životem, pak se stal slovanským knězem, následně mnichem, poustevníkem a zakladatelem slovanského benediktinského kláštera v Sázavě. Smrtí dne 25. března 1053 jeho životní pouť neskončila, ale dále působil a působí jako věčný nebeský přímluvce a vzor.
Podle údaje z Neplachovy kroniky a břevnovského rukopisu Kosmovy kroniky se zdá, že to byl rok 1009, kdy Prokop opustil společenství svých břevnovských spolubratří a přišel do Sázavy. Podle nejstarších písemných pramenů se usadil pod klenbou jedné jeskyně nad řekou Sázavou, ze které vyhnal tisíc démonů.
Prokop ve svém životě činil mnoho zázraků, které se ve své podstatě hodně podobají zázrakům, z doby Ježíšovy. První nastal, když Prokop přišel k sázavskému břehu a postavil se čertům. Nebál se jich . Podle Ježíšova vzoru pokládal ctnost za nejlepší nástroj proti pokušení. Brzy čerty ovládl a používal je dokonce i na poli při orání. Zde mělo možná také původ české rčení: „On s ním orá ."