Info-Pavličky-Čáp

Pavličky
Pavlíčky byly založeny na písčité půdě chudé na vodu.
To se ovšem tehdy nevědělo, že pod Pavličkami jsou dvě jezera pitné vody. Jedno je v 8 metrech hluboko a druhé veliké je ve 12 metrech.Hlubší jezero patří k druhému největšímu jezeru pitné vody v České republice. Největší jezero je pod Vysokým mýtem. Od nás čerpají vodu až do lázní Teplice.
Pavličky mají i teď své památky. Na severním návrší před penzionem byl vystavěn kostelík se hřbitůvkem. V husitských válkách kostelík vyhořel a zbyla jen márnice se zvonem.
Až v roce 1795 byla na tomto místě vybudována svépomocí kaple zasvěcená sv. Janovi z Nepomuku a zvon byl instalován na kapli.
Další kulturní památkou je chalupa č. 29, stejně tak chalupa č. 6. Na štítě výměnku je vyřezán datum 1733 a dva lípové lístečky.
K této chalupě se váže další historie. V té době tu zřejmě bydlel pak Ebel, místní pěstitel i obchodník s chmelem. V knize obchodních počtů obce Pavličky se objevuje dále chmelař Wenzel Ebel v létech 1764 – 1779, který platil obci nájem z obecních chmelnic, polí a jakéhosi staveniště. Pěstováním chmele se zabývali i jeho syn a vnuk. Rodina Ebelů tak vlastnila chmelnice až do 19. století.
Některý z Ebelů nechal prolámat v pískovcových skalách vozovou cestu do Dubé. Na mapách z roku 1843 je již tato cesta uvedena. Byla to jediná cesta do Dubé.
Ebelova cesta vede na východní straně Pavliček pod Dolní Dubovou Horou (dnes je značena modrou turistickou značkou) a vedlejší pěšinou se připojuje na dnešní komunikaci, kterou po chvíli opouští podle spodní hrany chalupy č. 4.
Na počátku cesty jsou ve stěnách hlubokého zářezu vysekány v zrcadlové kositrapozici dvě sakrální skulptury. Po pravé straně je umístěn reliéf Ukřižování Krista po levé straně je reliéf Panny Marie Pomocné.

Dřevčice (Dubá)
První zmínky o vsi pocházejí z 14. století, v letech 1363 až 1384 se připomíná Soběhrd z Dřevčic, který v letech 1363 a 1374 dosazoval do vsi kněze. Ves měla zřejmě charakter zemanského sídla a byla spojována z daleko starší nedalekou Drchlavou. Lze usuzovat, že ji založili v I. polovině 14. století vlastníci Drchlavy. Časem se ves dostala do majetku pražského arcibiskupství a byla připojena dle dochovaných zpráv z roku 1390 do panství Helfenburk. V roce 1402 byla v panství u Chudého hrádku a tedy ve vlastnictví Berků z Dubé. I v dalších letech se její vlastníci měnili, patřila k panství Rybnov (dnes část Holan) a také k Novému Zámku (dnešní Zahrádky). Původní název byl Dřevíč, tento název je zmiňován v roce 1570.
V roce 1848 vesnici postihnul velký požár, který sežehl většinu domů. Po něm toho roku dal úřad novozámeckého panství v obci postavit novou školu. Byla jednotřídní, chodilo do ní 75 žáků z Dřevčic a Heřmánek. Později byla přestavěna, původní fasádu se nepodařilo zachovat.
Památkově chráněná budova školy s věžičkou dnes slouží jako hostinec. Nová, patrová budova školy se nachází na protější straně silnice. Škola byla v školním roce 1978 zrušena.
U požární nádrže roste 15 metrů vysoký památný strom, platan javorolistý, stáří je zhruba 150 let. Zhruba 2,5 km západně od vsi je přírodní památka Martinské stěny, vyhlášená roku 2002.
V Dřevčicích začíná zrekonstruovaná turistická stezka Čertova rokle vedená Dolským údolím. Lesy ČR zde obnovily studánky (Čertova a Rasova), řadu mostků a povalové chodníky.V současnosti po povodni zničené.
Pod zříceninou - Chudý hrádek - stával Dolský mlýn (německy Gründelmühle) s rybníkem.
Chudý hrádek
Loc: 50°35'23.114"N, 14°30'29.711"E
Nad soutokem dvou potoků, které protékají skalnatými údolími od Drchlavy a Dřevčic, stálo na náhorní ostrožně v mladší době hradištní slovanské hradiště. Bylo přístupné pouze od jihu, kde je chránil dodnes zachovaný, a stromy a křovím porostlý obloukovitý val, dlouhý asi 150 m a vysoký 2–4 m. Před ním je ještě dnes patrný příkop. Val původně zcela uzavíral trojúhelníkovou ostrožnu a na jeho obou koncích byly příkré skalní stěny, spadající do Dolského údolí a do údolí k Dřevčicím.
Tato výhodná strategická poloha byla znovu využita ve středověku, kdy zde vznikl hrad Hrádek, později zvaný Chudý hrádek. První zpráva o něm je z r. 1391, kdy Jindřich starší Berka z Dubé na Housce oddělil pro své tři starší syny část majetku, a pro sebe a mladší syny si ponechal Housku, Hrádek (Chudý), Milčany a Frýdlant.
Zakladatelé středověkého hradu rozdělili bývalé slovanské hradiště tak, že větší část za původním starým valem přeměnili na předhradí, kde pak stával i poplužní dvůr. Byl vykopán hluboký druhý příkop, který se táhl rovně až k okrajům skalních stěn. Na prostoru za příkopem se zachovaly zbytky obdélníkovitého stavení, bývalého hradního paláce, který měl i vlastní věž ve vedlejší části paláce, kde jsou zachovány zdi až do původního druhého poschodí. Pod palácem stálo směrem k vrcholu ostrožny ještě jedno stavení, jen z vepřovic a hlíny, pod nímž je dosud zachován sklep. Izolovaná poloha na příkrých vysokých skalách způsobila, že hrad měl asi jen dřevěné hrazení. Dále směrem k údolí jsou dvě skály, na nichž stály patrně dřevěné věže, mezi nimiž prý bývala hradní studna. Celé území okolo tohoto hradu je protkáno hlubokými skalními údolími, v nichž se skrývaly drobné vísky. Některé později zanikly (například Zdislavice a Paskov byly pusté již r. 1543).
Po smrti Jindřicha staršího Berky z Dubé dostal r. 1402 Hrádek s dvorem a dalším majetkem jeho nejmladší syn Jindřich, zvaný Vaněk, který se zde usadil a psával se od té doby i z Hrádku. Když sem přesídlil, povolal k sobě z Prahy své dva syny, Jindřicha a Jana, i s jejich vychovatele knězem Mikulášem, sakristiánem od sv. Víta. V r. 1450 podepsal Jindřich Berka mladší s dalšími členy rodu na Hrádku odpovědný list Mišňanům. V l. 1519–1522 se připomíná na Chudém hrádku Jiří Kaplíř Osterský ze Sulevic, který pak hrad prodal r. 1532 Václavu z Vartemberka na Rybnově. Později byl Chudý hrádek připojen k novozámeckému panství.
Když byl r. 1622 Jan Jiří z Vartemberka odsouzen pro účast na českém stavovském povstání ke ztrátě veškerého jmění, je uveden naposled i Chudý hrádek, tehdy již zřejmě neobývaný. Zpustl tak dokonale, že brzy zmizelo i jeho jméno a zříceniny se začaly nazývat Pustý zámek, Poustka.
Čáp
  Zakladatelem hradu Čapu byl pravděpodobně na sklonku 14. století Jindřich Berka z Dubé. V roce 1402, při dělení jeho pozůstalosti, je jako majitel hradu a okolních vesnic Tuhance, Lhoty, Deštné, Zakšína, Dobřeně a Vidími, dále dvora pod hradem a některých platů jmenován jeho syn Václav Berka z Dubé. Je to první a zároveň poslední písemná zpráva o hradu. Václav Berka, ačkoliv je ještě mnohokrát připomínán, již nikdy neuvádí jako své sídlo hrad Čap a většinou se nazývá podle Zakšína. Zdá se proto, že část svého majetku i s hradem prodal, nebo že mu malý hrad v opuštěné krajině nevyhovoval, a vybral si proto příhodnější sídlo. Čapské zboží se v prvé čtvrtině 15. století stalo součástí arcibiskupského panství Helfenburka a koncem 16. století je koupil Jan z Vartemberka, který je připojil k bezdězskému panství. Hrad byl opuštěn a již koncem 16. století jej připomíná jen jméno Čapský důl.
Přístup k hradu na vysoké skále byl veden po hřebeni, v jehož průběhu se nacházel vrchol, okrouhlým příkopem a valem upravený na předsunuté opevnění. Vlastní hrad na konci hřebene zajišťoval na východní straně široký příkop zahloubený do skály. Nevelký hradní areál se rozpadá ve dvě výškové úrovně. Na nižší, severní úrovni nalézáme do skály vysekaný válec o průměru 2,8 m v hloubce kolem 3 m pravoúhle ustupující do středu o 0,6 m a tvořící tak lavici, opisující menší válec, jehož dno dnes kryje odpad a splachy. Funkci tohoto objektu neznáme, její spojení s cisternou či studní nevysvětluje uvedenou lavici, která spíše připomíná lednici či jiný zásobní prostor. Na vrcholu vyšší úrovně se dochoval v podloží vysekaný sklep nepravidelného půdorysu, který snad signalizuje místo, na kterém stála hlavní budova lokality. Na jihozápadě hradní areál ukončuje kyjovitý skalní útvar. Zástavba i opevnění hradu byly zřejmě dřevěné.