Info - NS Svatojánské proudy

Svatojánské proudy
Od doby Karla IV. probíhaly pokusy o splavnění Vltavy. Většímu rozvoji lodní plavby ale bránily nebezpečné Štěchovické proudy, později nazvané Svatojánské proudy.
Člověk se naučil vázat klády dohromady a získal tak plavidlo s výbornými plavebními vlastnostmi. Vory složili nejen k dopravě dřeva, ale i soli, medu, kamene, písku, tuhy, smoly, dřevěného uhlí, šindelů, sýrů z Třeboňska, piva z Budějovic, skleněných výrobků z Vimperka a dalšího zboží.
Výhodou plaveného dřeva oproti dřevu neplavenému:
•    nepracuje;
•    je odolnější proti škůdcům;
•    je pevnější v tahu i tlaku.
Stavba Slapské přehrady zarazila voroplavbu do Prahy úplně. Poslední prameny projely do Prahy v roce 1947. Od r. 1948 se plavilo dřevo už pouze příležitostně, hlavně pro potřebu přehrad. Poslední prameny projely po Vltavě 12. září 1960. Tímto datem se uzavřela tisíciletá historie voroplavby v Čechách.
Vltavský kaňon
Jílovské pásmo je komplexem vyvřelých hornin, starých více než 600 milionu let. V dalším procesu utváření zemské kůry do něho pronikly i mladší vyvřeliny, takže je geologicky i petrograficky značně složité. Táhne se v pruhu širokém 1 - 4 km od Jílového k Mirovicům a je tvořeno širokou škálou hornin, jako jsou: metabazity, křemenné porfyry, granodiority až křemenné diority.
Zvláštností jílovského pásma je výskyt zlaté rudy. Voda v malých vltavských přítoku přinášela ode dávna rozdrcené jílovské horniny společně se zlatým pískem a valouny. Na protějším břehu poněkud výše proti proudu spatříte ústí potůčku Třemblová, kde se poměrně dlouho rýžovalo zlato. V oblasti jílovského pásma se zlatá ruda těžila na různých místech.
Břehové porosty vrby jívy, topolu černého i bílého a olše lepkavé chrání půdu před erozí. Ta je zde značná, protože pohyb vody působí na břehy nejen ve směru toku, ale také vertikálně kolísáním hladiny, která je důsledkem činnosti štěchovické hydroelektrárny.
Tařice skalní
Typickou rostlinou výslunných skalnatých srázů tohoto údolí je chráněná tařice skalní (Aurinia saxatilis), která od dubna do května září ostrou žlutí svých květů. Je středozemního původu - v naší vlasti se nachází na severní hranici svého zeměpisného rozšíření. Proniká svými dlouhými vidlicovitými kořeny hluboko do skalních spár, narušují horninu a přispívá k tvorbě humusu.
Suťová pole
Stezka vede podél suťových polí, která vznikají rozpadem horniny. Nazývají se také suťové kužely. Propouštějí srážkovou vodu, která se vsakuje, stéká po skalnatém podkladu a objevuje se na úpatí suťového kužele jako suťový pramen.
Mezi kameny suťových polí se postupně usazuje organický substrát, vzniká půda a v ní se uchytávají zejména křídlatá semena různých dřevin zanesená větrem. Suťové pole tak zarůstá společenstvem suťových porostů, v nichž převládají habr obecný, javor mléč i klen, lípa velkolistá a líska obecná.
Osada Ztracenka
Základem Ztracenky bylo trampské tábořiště na prudkém pohybu divoce proudící Vltavy, kde si mladí nadšenci založili v r. 1918 osadu "Ztracená naděje" později zvanou Ztracenka. Když vznikla štěchovická nádrž a voda zaplavila původní místo, osada se posunula výše.
Podmanivé prostředí vytvořené partou dobrých kamarádů dalo vznik trampským písničkám. Do osudu Ztracenky se zapsalo mnoho osobností - za všechny jmenujme alespoň Jaroslava Ježka a Oldřicha Kováře, člena opery Národního divadla. Památníček na Mravenčí skále nese jejich jména těch, na které osada s vděčností vzpomíná. Jejich odkaz kamarádství, optimismu a lásky k přírodě přebírají nové generace osadníků.
Trampské hnutí zrodilo po první světové válce v atmosféře zklamání mladé generace, jejíž nenaplněné tužby rozechvěl dvojí romantický proud: kult života v přírodě z románů spisovatele Jacka Londona, a dobrodružné příběhy éry němého filmu.
Živelné hnutí weakendových úniků do přírody zachvátilo část městské mládeže, hlavně z Prahy. Tito mladí lidé si osvojili název trampové. Nadevše si cenili kamarádství, měli rádi legraci a rádi zpívali. Nezazlíváme jim, že o přírodu neměli hlubší zájem, a že jim byla spíše kulisou, ve které snili svůj svět romantiky, než hluboký zájem. Na počátku třicátých let se stal tramping masovým hnutím