Hlízov-historie

Historie Hlízova od vzniku obce do roku 1914

 

Hlízov patří mezi nejstarší obce na Kutnohorsku a Kolínsku. 

Původně se jmenoval Hlídov. Jeho obyvatelé totiž hlídali hranice oldřišské župy proti župě čáslavské. Již v 11. století vedla kolem Hlízova od Malína stará zemská stezka (dnešní silnice Čáslav – Kolín).

V historických pramenech je doloženo, že roku 1143 byla ves darována nově založenému sedleckému klášteru cisterciáků, jehož vlastnictvím zůstala až do husitských válek. Ti jej však pronajímali nebo z finančních důvodů dávali do zástavy. Například v roce 1407 měl Hlízov pronajatý Jan ze Stuhařova a od roku 1417 na následujících šest let byl nájemcem Jan z Malešova. 

V období husitských válek byl sedlecký klášter pobořen a císař Zikmund v roce 1436 připsal Hlízov Petrovi z Bydlína, po němž zdědil tento majetek jeho syn Zdeněk z Bydlína. Dalším majitelem byl Jan Hrabaň z Přerubenic. Po jeho smrti získal Hlízov roku 1500 kutnohorský měšťan Řehoř. Ten však brzy zemřel a Hlízov připadl dědickým právem jeho manželce Alžbětě. Ta, když podruhé ovdověla, předala Hlízov poručíkovi Janu Zachovi Chrudimskému a později jeho synovi Jiříkovi Zachovi. Po Jiříkově smrti zdědily Hlízov rovným dílem jeho tři sestry.

V následujících letech se zde vystřídala řada majitelů, mezi nimiž se často vedly spory o vlastnictví Hlízova.

Až do roku 1547 stála v osadě tvrz, která však nebyla obydlena a začala chátrat.

Po roce 1636 patřil Hlízov císaři Ferdinandu II., který jej v roce 1653 prodal Alžbětě Čejkové, rozené Pagajové. Výhodná koupě to ale nebyla, protože Hlízov byl zadlužen a stále byl objektem letitých soudných sporů o právoplatné vlastnictví i úhrady pohledávek za nesplněné závazky.

Není tedy divu, že Hlízov získali v krátké době další majitelé, z nichž nejvýznamnějším je Adam Jan Šofman z Hemrlesu, který po Alžbětině smrti získal Hlízov za odhadní cenu 50.000 zlatých. Šofman byl velice zámožný člověk. Roku 1669 vytvořil nadaci, z níž se přispívalo nejchudším poddaným obce. V té době patřil Hlízov k Šofmanovým statkům spolu s Konárovicemi a Veltruby. Když majetek získala Kateřina Šofmanová, provdaná za pana z Vidersperku, Hlízov se stal opět samostatným panstvím. Ve vsi byl vystavěn pozdně barokní zámeček s hospodářským dvorem. V roce 1746 zde nechala Anna Šofmanová vystavět kapli zasvěcenou čtrnácti pomocníkům. Hlavní výzdobou zde byl obraz, podepsaný jménem Párantl. Z toho vznikla nesprávná domněnka , že ho namaloval významný barokní malíř Petr Brandl, který působil v nedaleké Kutné Hoře. 

Z východní strany obtéká Hlízov řeka Klejnarka, na níž byl v první polovině 18. století vybudován mlýn. Svému původnímu účelu sloužil ještě na konci 20. století jako mísírna směsí pro hospodářská zvířata. 

Z dalších majitelů je nejvýznamnějším hrabě Jan Rudolf Chotek, který v roce 1791 Hlízov odkoupil od kutnohorského měšťana Václava Janovského za 81.000 zlatých stříbra a připojil hlízovské panství k panství novodvorskému. U zámku v té době vznikl pivovar a vinopalna.

V roce 1771 bylo zavedeno číslování domů. Hlízov měl 82 čísel popisných.

Ze zápisů v gruntovních knihách k roku 1792 je patrné, že kromě správců a rychtářů , kteří se uměli alespoň podepsat, nikdo jiný v Hlízově psát neuměl.

 

 V roce 1740 byl vybudován na řece Klejnarce mlýn. Prvním mlynářem se stal Josef Šretr.   V roce 1902 koupili tuto nemovitost Kábela a Brynych. Postupně bylo postaveno u příjezdové Historie Hlízova od vzniku obce do roku 1914

 

Hlízov patří mezi nejstarší obce na Kutnohorsku a Kolínsku. 

Původně se jmenoval Hlídov. Jeho obyvatelé totiž hlídali hranice oldřišské župy proti župě čáslavské. Již v 11. století vedla kolem Hlízova od Malína stará zemská stezka (dnešní silnice Čáslav – Kolín).

V historických pramenech je doloženo, že roku 1143 byla ves darována nově založenému sedleckému klášteru cisterciáků, jehož vlastnictvím zůstala až do husitských válek. Ti jej však pronajímali nebo z finančních důvodů dávali do zástavy. Například v roce 1407 měl Hlízov pronajatý Jan ze Stuhařova a od roku 1417 na následujících šest let byl nájemcem Jan z Malešova. 

V období husitských válek byl sedlecký klášter pobořen a císař Zikmund v roce 1436 připsal Hlízov Petrovi z Bydlína, po němž zdědil tento majetek jeho syn Zdeněk z Bydlína. Dalším majitelem byl Jan Hrabaň z Přerubenic. Po jeho smrti získal Hlízov roku 1500 kutnohorský měšťan Řehoř. Ten však brzy zemřel a Hlízov připadl dědickým právem jeho manželce Alžbětě. Ta, když podruhé ovdověla, předala Hlízov poručíkovi Janu Zachovi Chrudimskému a později jeho synovi Jiříkovi Zachovi. Po Jiříkově smrti zdědily Hlízov rovným dílem jeho tři sestry.

V následujících letech se zde vystřídala řada majitelů, mezi nimiž se často vedly spory o vlastnictví Hlízova.

Až do roku 1547 stála v osadě tvrz, která však nebyla obydlena a začala chátrat.

Po roce 1636 patřil Hlízov císaři Ferdinandu II., který jej v roce 1653 prodal Alžbětě Čejkové, rozené Pagajové. Výhodná koupě to ale nebyla, protože Hlízov byl zadlužen a stále byl objektem letitých soudných sporů o právoplatné vlastnictví i úhrady pohledávek za nesplněné závazky.

Není tedy divu, že Hlízov získali v krátké době další majitelé, z nichž nejvýznamnějším je Adam Jan Šofman z Hemrlesu, který po Alžbětině smrti získal Hlízov za odhadní cenu 50.000 zlatých. Šofman byl velice zámožný člověk. Roku 1669 vytvořil nadaci, z níž se přispívalo nejchudším poddaným obce. V té době patřil Hlízov k Šofmanovým statkům spolu s Konárovicemi a Veltruby. Když majetek získala Kateřina Šofmanová, provdaná za pana z Vidersperku, Hlízov se stal opět samostatným panstvím. Ve vsi byl vystavěn pozdně barokní zámeček s hospodářským dvorem. V roce 1746 zde nechala Anna Šofmanová vystavět kapli zasvěcenou čtrnácti pomocníkům. Hlavní výzdobou zde byl obraz, podepsaný jménem Párantl. Z toho vznikla nesprávná domněnka , že ho namaloval významný barokní malíř Petr Brandl, který působil v nedaleké Kutné Hoře. 

Z východní strany obtéká Hlízov řeka Klejnarka, na níž byl v první polovině 18. století vybudován mlýn. Svému původnímu účelu sloužil ještě na konci 20. století jako mísírna směsí pro hospodářská zvířata. 

Z dalších majitelů je nejvýznamnějším hrabě Jan Rudolf Chotek, který v roce 1791 Hlízov odkoupil od kutnohorského měšťana Václava Janovského za 81.000 zlatých stříbra a připojil hlízovské panství k panství novodvorskému. U zámku v té době vznikl pivovar a vinopalna.

V roce 1771 bylo zavedeno číslování domů. Hlízov měl 82 čísel popisných.

Ze zápisů v gruntovních knihách k roku 1792 je patrné, že kromě správců a rychtářů , kteří se uměli alespoň podepsat, nikdo jiný v Hlízově psát neuměl.

 

 V roce 1740 byl vybudován na řece Klejnarce mlýn. Prvním mlynářem se stal Josef Šretr.   V roce 1902 koupili tuto nemovitost Kábela a Brynych. Postupně bylo postaveno u příjezdové